...Hattrick už mám za sebou, co čtvrtý gól?

29. července 2010 v 11:30 | Kačka |  Kecy jednoho magora
Hudba pro mě vždycky byla jedna z nejdůležitějších věcí, bez ní bych nedokázala žít. Pravděpodobně to bude tím, že jsem byla vychovávána v hudebním prostředí - oba moji rodiče jsou profesionální muzikanti.

Už odmala mě vedli k tomu, abych hudbou žila - od čtyř let jsem chodila na zpěv, klavír a hudební nauku a brala občasné "hodiny" o vážné i rockové hudbě od rodičů. Ne vždycky se mi to zrovna líbilo, mockrát jsem i s brekem prosila, ať mě nenutí tam chodit. Ale teď, když si vlastně zahraju co chci, dokážu si zharmonizovat prakticky téměř každou písničku, co slyším, a dělá mi to radost, jsem jim za to vděčná.

Hraju na klavír, kytaru a flétnu, seřazeno sestupně podle toho, jak dobře. Ale napadlo mě - co si k tomu ještě připsat bicí?


Koukala jsem se na MTV na pořad Osbournovi (byla to docela sranda) a tam byla zápletka s tím, že Kelly vzala do své skupiny svou kamarádku, aby jí hrála na bubny, jenže ta to vůbec neuměla.

V tu chvilku mě napadlo "když může mít ve skupině bicařku, mohla bych i já hrát na bubny". Vždycky jsem si ráda vyklepávala různé rytmy do stolu i do země (a strašně tím otravovala všechny okolo), a s myšlenkou, že nejradši bych hrála právě na bubny, jsem koketovala už od školky. Když se mě moje učitelka na klavír na první hodině zeptala, jaký je můj vysněný hudební nástroj, řekla jsem "bicí!!!" Zasmála se, ale trochu smutně. (Asi čekala, že řeknu klavír. NAIVKA!!!)

Opatrně jsem to téma nadhodila před mamkou, a ta mi řekla, že je jí to jedno, ale že si o tom musíme promluvit s tátou, protože je to strašnej rámus.

Jo, to je.

Ale - já se klidně uchýlím třeba do sklepa. Oplácám zdi kartonama od vajíček a bude to ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama